Otázky a odpovědi

Jak je možné, že kolidní stříbro funguje jen na jednobuněčné organizmy a ne na člověka?

Rozdílná toxicita stříbra pro jednobuněčné a mnohobuněčné organizmy je dána specifikem jeho působení. Koloidní stříbro především ovlivňuje metabolizmus jednotlivých  buněk, proto hynou. U vícebuněčných organizmů je metabolizmu rozprostřen do mnoha různých buněk, proto se jeho působení na vyšší organizmy neprojeví. Dá se říct, že čím více buněk organizmus má, tím méně je pro něj koloidní stříbro toxické.  U vyšších organizmů, díky snaze ovlivnit všechny buňky,což se projeví rychlejším odumíráním starých, nebo poškozených buněk, vlastně KS napomáhá k urychlení přirozené obnovy buněk složitějších organizmů. To je i jeden z důvodů, proč koloidní stříbro pomáhá i při léčbě poranění různého druhu.

Z výše uvedeného vyplývá, že velká dávka koloidního stříbra je schopna usmrtit i drobný vícebuněčný organizmus, například některé drobné parazity. Takové dávky se však nedoporučují, protože u lidí s nedostatečnou funkcí ledvin by mohlo docházet k ukládání stříbra v těle

Poslední výzkumy ukazují, že koloidní stříbro je mnohem účinnější na aerobní mikroorganizmy, čímž dochází k přirozené selekci mezi patogenními a simbiotickými mikroorganizmy. KS totiž ze všeho nejvíc ovlivňuje metabolizmus kyslíku, takže buňky se vlastně udusí.

Co je to koloidní stříbro?

Koloidní stříbro je disperze částic stříbra v ultračisté vodě. Částice stříbra jsou tak malé (max. desitky nm), že gravitace je pro ně nevýznamná, a volně se ve vodě vznášejí v celém jejím objemu. Definice koloidu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Koloid

Koloidní stříbro se dělí na dvě skupiny. Částicové a iontové

Částicové stříbro je tvořeno částicemi bez elektrického náboje.

Iontové stříbro je tvořeno převážně anionty Ag + a částečně hydroxidovými kationty AgH -.

Každá z těchto složek koloidního stříbra působí jedinečným způsobem a na různé cílové skupiny patogenů, takže v kvalitní a všeobecně účinné disperzi by měly být zastoupeny všechny.

Co je argyrie?

Argirie vzniká, když příjem koloidního stříbra do těla  převyšuje nad možnostmi těla stříbro vyloučit. Střibro se potom ukládá v různých částech těla. Na kůži se projevuje stříbrošedým zbarvením kůže, které je nevratné(nedávno se objevily nepotvrzené postupy,které prý dokáží Argyrii zvrátit). Tělo se pak stává jakousi osvícenou fotografickou deskou. Pokud není překročena  denní dávka 30 ml (6 lžiček koncentrace 10 PPM), argirie nevznikne, Tělo bez problémů stříbro vyloučí. Doporučená denní dávka je však mnohem nižšší - mezi 5-20 ml podle závažnosti a druhu onemocnění.

Jak koloidní stříbro rozezná špatnou a dobrou bakterii?

Koloidní stříbro nerozeznává patogenní a symbiotické bakterie. Hubí všechny  bakterie bez rozdílu. Ale díky tomu, že ovlivňuje především metabolizmus  kyslíku, funguje nejvíc na aerobní bakterie. Přátelské (symbiotciké) bakterie jsou ale v drtivé většině anaerobní (kyslík nepotřebují). Při dodržení doporučených preventivních denních dávek si tělo samo stačí symbiotické bakterie, které byly omylem vyhubeny obnovovat. Patogenní bakterie tělo neobnovuje, naopak se jich imunitní systém snaží zbavit. Koloidní stříbro imunitní systém velmi účinně posiluje.

Po déle trvajících nebo silnějších kůrách při akutní infekci je vhodné zařadit do jídelníčku potraviny s obsahem živých, tělu prospěšnýcjh kultur, jako je Lactobacilus, Bifidus activ, a pod. , například jogurt Activia, pro doplnění střevní mikroflóry, která je koloidním stříbrem též částečně vyhubena.

Úplně nejlepším probiotikem je domácí kysané zelí. Kromě probiotických kultur obsahuje spoustu enzymů , vitamínů, vlákniny a důležitých stopových prvků.

Je větší PPM opravdu lepší?

1 PPM znamená, že 1mg stříbra je obsažen v 1 litru vody(1000 ml=1.000.000 mg).Takže i kdybyste měli v 1 litru vody jedinou kostku stříbra o váze 1mg tak PPM = 1. U koloidního stříbra jde ale především o počet částic. Je jasné, že tento jeden kousek by neměl žádaný účinek, v nejlepším případě by zabil jednu bakterii. Z toho plyne, že potřebujeme ten 1 mg Ag rozdělit na co nejvíce malých částí. A zde jsme u jádra problematiky. Bereme výchozí tvar částice stříbra jako kouli. Pokud budeme mít velikost částic stříbra kolem 5nm - koule o průměru 5nm má objem 65,42 nm3 vychází na 1mg  vytvořených 1 457 182 584 103 478 částic v 1 litru koloidu. Pokud dosáhneme velikosti částic 1nm, bude objem  koule=0,52nm3 takže jich v 1mg bude 183 324 778 177 018 328 tj. 126x více, kdežto pokud zvedneme při stejné velikosti částic hodnotu PPM z 1 na 10,nebo z 10 na 100, tak nám stoupne počet částic pouze 10x !

Z toho jasně plyne, že pro účinnost je nejdůležitější co nejmenší velikost částic a až následně PPM !!!

Proč se více píše o antibakteriálních účincích kolidního stříbra a nepíše se příliš o účincích antivirových?

Protože antibakteriální účinky byly mnohokrát potvrzeny. V případě antivirových účinků nejsou testy tak jednoznačně pozitivní. Důvodem je pravděpodobně velikost částic. Částice většiny výrobců jsou příliš velké na to, aby mohly zabíjet viry. Mají totiž srovnatelnou velikost jako vir, nemohou tedy proniknout do jeho vnitřní struktury. Pro to, aby KS fungovalo i na viry je potřeba, aby velikost částic byla pod 10 nm.  Například velikost čáastic u Antibakterinu je kolem 4nm, u Ag 100 kolem 40 nm. Viz přiložené atesty.

Jaké jsou doporučené dávky koloidního stříbra?

Bohužel, podle souřasné legislativy na tuto otazku nesmíme odpovědět.

Může mít koloidní stříbro nežádoucí účinky?

Ano může. Při vysokých dávkách tělo nestačí vylučovat stříbro z organizmu, to se potom hromadí v různých částech těla a vzniká nemoc zvaná argirie. Navenek se projevuje stříbrošedým až modrým zbarvením kůže. Žádné další příznaky argirie nemá.

Používaní koloidního stříbra se nedoporučuje při zvýšené citlivosti na metalické stříbro. Pokud nemůžete nosit stříbrné prstýnky a řetízky, neboť z nich máte kožní problémy, kolidní stříbro nepoužívejte ani vnitřně, ani zevně!

Jak je to s barvou koloidního stříbra?

Tak tady pozor,  Kvalitní stříbro je obvykle čisté, průzračné, vypadá, jako čistá voda. Ještě kvalitnější stříbro (částice kolem 1 nm) může mít nádech do zlatova až hněda při vysokých koncentracích. Ale pozor, hnědou barvu mohou vykazovat i příliš velké částice stříbra. Necvičené oko těžko rozezná hnědou, která je způsobena vysokou koncentrací malých částic a hnědou, která je naopak způsobena příliš velkými částicemi. Pokud je ta hnědá do zlatova, je vše v pořádku, pokud však je spíš do šeda, takové stříbro je vhodné na nejvýš k dezinfekci kuchyňské linky.

Za barvu mohou takzvané plazmony. Jsou to kvazičástice, které vznikají na povrchu kovů s vysokou vodivostí. V podstatě se jedná o elektronový mrak, který se při dopadu světla rozvlní a chová se jako foton. To jen tak ve zkratce, problematika je mnohem složitější a plazmonům se věnuje dost početná obec fyziků, protže kvantové jevy, které zde probíhají ještě nejsou zcela probádané.

Nám stačí si zapamatovat, že zlatavá barva je známkou kvality, kdežto špinavě hnědá naopak.

Má se koloidní stříbro uchovávat ve skleněných nebo plastových lahvích?

Sklo

Začneme trochou fyziky. Sklo, je amorfní látka. Nemá krystalickou strukturu. Proto, ač se to nezdá, má některé vlastnosti kapaliny. Na rozdíl od ostatních kapalin má vemi, vemi vysokou viskozitu. Tím se jeví, jako tuhá látka. Pokud si vzpomenete na hodiny fyziky, někde vzadu se vám objeví informace o mísitelnosti kapalin. Kapaliny jsou vzájemě mísitelné a vzájemě nemísitelné. Sklo a voda patří mezi kapaliny vzájemě mísitelné. To znamená, že  pokud je necháme dostatečně dlouhou dobu (desetitisíce let )pohromadě, sklo se ve vodě úplně rozpustí. I sklo, kterým koukáte ven obsahuje určité procento vody. Podle rozpustnosti skla ve vodě se skla zařazují do hydrolytických tříd.

První třída - křemenné sklo - má nejvyšší viskozitu a nejnižší rozpustnost ve vodě, ale také nejvyšší teplotu tání. Proto se moc nepoužívá, protože jeho zpracování je energeticky hodně náročné. V podstatě se  používá pouze ve spciálních aplikacích, například jako laboratorní sklo (ani to ne vždy), nebo se využívá jeho propustnost pro UV záření.

Další hydrolytické třídy obsahují určité procento uhličitanu sodného, nebo draselného, případně jiných látek, které snižují teplotu tavení ale zároveň zvyšují rozpustnost ve vodě

V hydrolitické třídě 2a3 se vyrábějí skleněné lékovky

Třída 3-5 patří běžným bílým sklům, ať už se jdná o skleněné lahve, nebo okenní tabulky.

Koloidní stříbro je ve své podstatě velmi čistá voda a čím je voda čistší, tím lépe rozpouští sklo. Pokud jde tedy o uchovávání koloidního stříbra, ze skleněných obalů je vhodná pouze třída 1 a 2. Problém je v tom, že laik nemá šanci rozeznat, jestli je lékovka vyrobena ve třídě 2 nebo 3. Často to neví ani prodejce lahviček. Ze skla se tedy uvolňují do KS prvky, jako vápník, hořčík, křemík, sodík, uhlík,... Tyto prvky reagují se stříbrnými ionty a vytvářejí jedovaté stříbrné soli. Tolik ke sklu.

 

Plast

Tady je situace ještě divočejší než u skel. Jednak existuje mnoho plastů s mnoha různými vlastnostmi a jednak velmi závisí na tom, jak se s plastem zachází. Nejhorší situace je u balených vod. Aby se ušetřily skladové prostory, jsou PET lahve dodávány ve formě takzvaných předtvarů. Těsně před plněním se z předtvaru vyfoukne do formy láhev, nechá se zchladnout jen na tolik, aby udržela tvar a zbytek procesu chladnutí a stbilizace materiálu dokoná obsah, který následně pijete. Asi zde nemusím rozebírat, kolik nežádoucích příměsí se takto do "zdravé" balené vody dostane. Ale organické příměsi nepatří mezi sledované ukazatele jakosti pitné vody.

Vynechám různé PE, PP a podobné materiály, protože by to nikdo nedočetl do konce a vrátím se k nádobám používaným na KS. Jedná se o hnědé (případně modré) plastové lékovky. Tyto lékovky jsou kupodivu taky PET, ale s těmi na balenou vodu majíspolečný pouze základ materiálu. Taková PET lékovka je několikanásobně dražší, než o mnoho větší PET láhev na balenou vodu a není to pouze kvůli větším sériím. PET pro výrobu plastových lékovek má speciální složení, které minimalizuje jeho rozpouštění do obsahu lahvičky. Ale co je nejdůležitější, než přijde materiál lahvičky do styku s obsahem, už je vyzrálý a stabilizovaný. U plastu je též výhoda, že to co se uvolní již se stříbrem dále nereaguje a nevytváří jedovaté stříbrné soli.

Dostal se k nám i názor, že v plastových lahvích KS rychleji aglomeruje. Dělali jsme opakované měření  jedné šarže koloidního stříbra. Ani po půl roce nebyl měřitelný rozdíl ve velikosti částic. Co se ovšem děje, je to, že s postupem času mírně klesá koncentrace, protože stříbro se usazuje na stěnách nádoby. Ale ani v tom není rozdíl mezi sklem a plastem.

 

Když to shrnu: Plastové lékovky jsou z hlediska uchovávání koloidního stříbra plně srovnatelné se skleněnými lékovkami hydrolitické třídy2. Jsou pouze méně rozbitné.


1 | 2 >>